Kritéria pro svěření dítěte do péče a ohled na přání dítěte

Co dělat, když se rodiče neshodnou na tom, kdo bude o dítě po rozvodu pečovat? Co když jeden z rodičů trvá na výlučné péči, ale druhý z rodičů chce svěřit dítě do střídavé péče? V takovém případě nezbude rodičům nic jiného než podat k soudu návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem.

Jak v takovém případě soud rozhoduje, k čemu přihlíží a co je hlavním vodítkem pro rozhodování soudu?

V rámci soudního řízení by měly soudy nalézt takový model péče rodičů o dítě, který bude v nejlepším zájmu dítěte. Soudy by měly posuzovat věc individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a zvláštnostem a měly by primárně vycházet z toho, že je právem obou rodičů pečovat o dítě a podílet se na jeho výchově. Rozhodovací soudní praxe stanovila základní 4 kritéria, která soud z hlediska nutnosti zohlednění nejlepšího zájmu dítěte musí vzít v úvahu a jejich naplnění vždy zkoumat. Jedná se o:

• Existenci pokrevního pouta mezi dítětem a rodičem, který žádá o svěření do jeho péče,
• míru zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče jednoho z rodičů,
• schopnost rodiče zajistit vývoj dítěte i fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby,
• přání dítěte.

Jak judikoval Ústavní soud ve svých nálezech (viz I. ÚS 2482/13, III.ÚS 1318/22), naplňují-li oba rodiče výše uvedená kritéria přibližně stejnou měrou (tj. oba rodiče jsou stejnou měrou schopni a ochotni pečovat o zdraví dětí a o jejich tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a tyto děti mají k oběma rodičům stejně hluboký citový vztah), je třeba vycházet z toho, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů, a pak je svěření dětí do střídavé péče pravidlem, nikoliv výjimkou.

Pokud se jedná o kritérium přání dítěte, pak Ústavní soud konstatoval (viz III.ÚS 1318/22), že pokud je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, pak by soud měl jeho přání týkající se svěření do péče považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu, avšak na druhou stranu by soud neměl bez pečlivého a komplexního posouzení zájmu dítěte převzít postoj dítěte a založit rozhodnutí pouze na jeho přání. Přání dítěte by mělo být dle podmínek Ústavního soudu zjišťováno komplexně, tj. zejména formou nepřímých otázek, nikoliv tedy otázkou typu "U koho z rodičů chceš bydlet", a ideálně v neformálním prostředí, např. v kanceláři soudce a bez přítomnosti rodičů. Čím je dítě starší, tím má jeho přání a názor větší váhu. Důležitým faktorem je věk, rozumová a emocionální vyspělost dítěte. Ačkoliv občanský zákoník uvádí, že o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit, nelze vyloučit, že i dítě mladšího věku bude dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé na to, aby mohlo relevantně vyjádřit svůj názor a aby jeho názoru byla věnována patřičná pozornost.

Rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče není neměnné. Změní-li se poměry na straně kteréhokoliv z účastníků, může soud vydat nové rozhodnutí a upravit nově výkon práv a povinností ve vztahu k rodičovské odpovědnosti.

Máte-li zájem upravit péči a/nebo styk rodiče s dítětem nebo si nejste jisti, jak správně postupovat ve Vašem konkrétním případě, ráda Vám vše vysvětlím a pomohu.

Vložte svůj text...